Záznamy věnované jednotlivým periodikům v našem rozcestníku sestávají ze dvou částí. V první z nich najde čtenář základní charakteristiku periodika (s důrazem na medievistiku), informace o digitalizaci, název vydavatele a často také citace historiografické literatury speciálně se věnující danému časopisu či sborníku. Pro obecnější poučení o odborných historických periodikách odkazujeme zájemce na příslušnou kapitolu Úvodu do studia dějepisu vydaného v roce 2014 Masarykovou univerzitou v Brně. V druhé části záznamu uživatel nalezne odkazy na všechna čísla (nebo ročníky) daného periodika, která byla digitalizována nebo jejichž tisková PDF byla zpřístupněna online. Při sestavování těchto přehledů jsme primárně vycházeli z údajů v Registru digitalizace, ale využili jsme i řadu dalších zdrojů, jež do registru nebyly zahrnuty (např. zahraniční digitalizační projekty, digitalizáty či tisková PDF zpřístupněná na webu vydavatele atd.). Jednotlivé linky jsou přitom barevně odlišeny v závislosti na dostupnosti daného čísla (nebo ročníku) online: zeleně vyznačená čísla jsou volně přístupná, zatímco červená barva znamená restrikce z důvodu autorských práv. Směřují-li červené odkazy do české Digitální knihovny nebo do systému Kramerius, připojujeme v závorce zkratku knihovny, která svazek digitalizovala a v jejíchž prostorách si lze digitální kopii prohlížet – např. Digitální knihovna (NK ČR). Obdobně postupujeme i u čísel volně dostupných, pokud byla digitalizována více různými institucemi – kupř. Digitální knihovna (KNAV), Kramerius (NK ČR) – nebo v rámci několika odlišných digitalizačních projektů, jejichž výstupy byly zveřejněny ve stejné digitální knihovně – např. Internet Archive (Google), Internet Archive (BHL). V případě čísel, jež nejsou volně k dispozici nebo dosud vůbec nebyla digitalizována, a výjimečně i v některých jiných případech pak zařazujeme také odkazy na obsah, pro které je vyhrazena modrá barva. Podle stejných zásad byly sestaveny rovněž přehledy supplement a rejstříkových svazků. V nich používáme kromě všech výše uvedených ještě odkazy černé barvy, jež směřují většinou do online katalogů (Souborný katalog ČR) či bibliografických databází (Bibliografie dějin Českých zemí) a přinášejí bibliografické údaje především o svazcích, které zatím nebyly digitalizovány a jejichž obsah není k dispozici na webu.

Charakteristika: Přední mezinárodní byzantologické periodikum. Bylo založeno roku 1929 jako publikační orgán nově ustavené Byzantologické komise při Slovanském ústavu v Praze (SLÚ; zahájil činnost o rok dříve). Původní těžiště zájmu periodika leželo v oblasti paleoslovenistiky a byzantsko-slovanských kulturních vztahů, v rámci poválečné obnovy Byzantinoslavik jakožto časopisu s mezinárodními ambicemi však došlo k zásadnímu rozšíření jeho zaměření o obecné dějiny Byzantské říše. S novou ideovou koncepcí periodika korespondovala i změna jeho podtitulu z původního Sborník pro studium byzantsko-slovanských vztahů na Revue internationale des études byzantines. Po zrušení SLÚ v roce 1963 se vydavatelem ByzSlav stal nejprve Ústav dějin evropských socialistických zemí Československé akademie věd, počínaje ročníkem 1970 pak Kabinet pro studia řecká, římská a latinská; roku 1992 se vydávání periodika opětovně ujal obnovený SLÚ. Po tříleté pauze ve vydávání na přelomu tisíciletí byla dosavadní půlroční periodicita snížena na jedno dvojčíslo ročně. V čele redakce časopisu se postupně vystřídali Miloš Weingart (1929–1938), Bohuslav Havránek (1946–1958, 1969–1974), Milada Paulová (1946–1953), Nikolaj Lvovič Okuněv (1946–1948), Antonín Dostál (1953–1968), Bohumila Zástěrová (1975–1987), František Hejl (1988–1989), Vladimír Vavřínek (1990–1999), Pavel Milko (2003–2010), Lubomíra Havlíková (2003–2014) a Petra Melichar (od 2015). Mezi lety 1932 a 1994 tvořila významnou část obsahu periodika bibliografie věnovaná nejnovějším byzantologickým pracím.
Pravidelnými přispěvateli ByzSlav z řad zahraničních badatelů byli Ivan Dujčev (středověké Bulharsko), Rodolphe Guilland (dějiny správy Byzance, topografie Konstantinopole) a Vasilij Pucko (ruské středověké umění); více článků zde publikovali rovněž Aleksandr Petrovič Každan, George C. Maniatis, Alexis G. C. Savvides (všichni hospodářské a sociální dějiny Byzance), André Vaillant (staroslověnská literatura), Halina Evert-Kappesowa (byzantsko-latinské vztahy), Hans Georg Thümmel (dějiny umění), Johannes Irmscher či Friedhelm Winkelmann. Z českých badatelů do časopisu přispívali František (Francis) Dvorník, Josef Vajs, Josef Myslivec, Milan Loos, Vladimír Vavřínek, Růžena Dostálová či Lubomíra Havlíková.    – VÍCE

Digitalizace: Do ročníku 2007 časopis téměř kompletně digitalizovala Knihovna Akademie věd ČR a většinu svazků volně zpřístupnila v Digitální knihovně; k dispozici zde nejsou některá čísla z let 1947–1967 a ročníky 2003–2007 si lze prohlížet pouze na počítačích v prostorách KNAV. S výjimkou tří chybějících čísel byla ByzSlav až do ročníku 2013 převedena do digitální podoby také v rámci ruského projektu Twirpx (web v ruštině), resp. Sciarium (stránky v angličtině). Po bezplatné registraci si lze z každého z uvedených webů stáhnout až deset souborů, přístup k dalším je pak podmíněn drobným finančním příspěvkem nebo aktivním zapojením do projektu. Prvních 34 ročníků ByzSlav z ruské digitalizace je zároveň volně dostupných v Internet Archivu. V našem přehledu odkazujeme přednostně na Internet Archive a posléze na anglickojazyčný web Sciarium. Nezávisle na českém i ruském prostředí bylo periodikum do ročníku 2008 (a mnohdy více různých exemplářů; chybí ale ročník 1968) digitalizováno Googlem, jím pořízené kopie však nejsou volně dostupné. Počínaje ročníkem 2008 zařazuje vydavatel tisková PDF jednotlivých příspěvků jednak do Digitální knihovny, kde si je lze prohlížet na počítačích v prostorách KNAV, jednak do Central and Eastern European Online Library. Tam je přístup k většině textů omezen na předplatitelské instituce (registrovaní čtenáři Národní knihovny ČR mohou využít tento odkaz), ostatní uživatelé si kterýkoli příspěvek i recenzní rubriku mohou stáhnout za stanovený poplatek. Do digitální podoby byla převedena rovněž všechna vydaná supplementa a první dvě jsou volně dostupná. Na internetových stránkách vydavatele jsou počínaje rokem 2003 k dispozici obsahy řádných čísel i supplement, v případě ročníků 2008–2014 i s abstrakty jednotlivých studií.

Vydavatel: Slovanský ústav Akademie věd ČR

Literatura: Lubomíra HAVLÍKOVÁ, Od reorganizace k reorganizaci. Role časopisu Byzantinoslavica ve vývoji české byzantologie v letech 1945–1970, Slovanský přehled 98, 2012, s. 189–207; TÁŽ, Osmdesát let mezinárodního časopisu Byzantinoslavica (1929–2009), Slovanský přehled 95, 2009, s. 262–267; TÁŽ, Česká byzantologie a Slovanský ústav, Slavia 68, 1999, s. 442–451 (= Slovanský ústav v Praze. 70 let činnosti, edd. Emilie Bláhová et al., Praha 2000, s. 60–69)