Záznamy věnované jednotlivým periodikům v našem rozcestníku sestávají ze dvou částí. V první z nich najde čtenář základní charakteristiku periodika (s důrazem na medievistiku), informace o digitalizaci, název vydavatele a často také citace historiografické literatury speciálně se věnující danému časopisu či sborníku. Pro obecnější poučení o odborných historických periodikách odkazujeme zájemce na příslušnou kapitolu Úvodu do studia dějepisu vydaného v roce 2014 Masarykovou univerzitou v Brně. V druhé části záznamu uživatel nalezne odkazy na všechna čísla (nebo ročníky) daného periodika, která byla digitalizována nebo jejichž tisková PDF byla zpřístupněna online. Při sestavování těchto přehledů jsme primárně vycházeli z údajů v Registru digitalizace, ale využili jsme i řadu dalších zdrojů, jež do registru nebyly zahrnuty (např. zahraniční digitalizační projekty, digitalizáty či tisková PDF zpřístupněná na webu vydavatele atd.). Jednotlivé linky jsou přitom barevně odlišeny v závislosti na dostupnosti daného čísla (nebo ročníku) online: zeleně vyznačená čísla jsou volně přístupná, zatímco červená barva znamená restrikce z důvodu autorských práv. Směřují-li červené odkazy do české Digitální knihovny nebo do systému Kramerius, připojujeme v závorce zkratku knihovny, která svazek digitalizovala a v jejíchž prostorách si lze digitální kopii prohlížet – např. Digitální knihovna (NK ČR). Obdobně postupujeme i u čísel volně dostupných, pokud byla digitalizována více různými institucemi – kupř. Digitální knihovna (KNAV), Kramerius (NK ČR) – nebo v rámci několika odlišných digitalizačních projektů, jejichž výstupy byly zveřejněny ve stejné digitální knihovně – např. Internet Archive (Google), Internet Archive (BHL). V případě čísel, jež nejsou volně k dispozici nebo dosud vůbec nebyla digitalizována, a výjimečně i v některých jiných případech pak zařazujeme také odkazy na obsah, pro které je vyhrazena modrá barva. Podle stejných zásad byly sestaveny rovněž přehledy supplement a rejstříkových svazků. V nich používáme kromě všech výše uvedených ještě odkazy černé barvy, jež směřují většinou do online katalogů (Souborný katalog ČR) či bibliografických databází (Bibliografie dějin Českých zemí) a přinášejí bibliografické údaje především o svazcích, které zatím nebyly digitalizovány a jejichž obsah není k dispozici na webu.

Charakteristika: Nejstarší české filologické periodikum a po Muzejníku druhý nejstarší český odborný časopis vůbec. Byl založen v roce 1873 jako publikační orgán Jednoty českých filologů (ustavena roku 1868; dnes Jednota klasických filologů) za účelem rozvoje filologických vědních oborů v českém jazyce a šíření osvěty v těchto oblastech. Didaktickou funkci periodika reflektoval jeho původní název Listy filologické a paedagogické (LFP), současný titul nese časopis od ročníku 1887. Až do roku 1942 vycházel nepřetržitě nejprve jako čtvrtletník, počínaje ročníkem 1883 jako dvouměsíčník – z důvodu spojování některých čísel však byla faktická periodicita většinou o jeden svazek nižší. V roce 1942 byly LF nuceně sloučeny s Časopisem pro moderní filologii, čímž vznikl Český časopis filologický. Ten vycházel do roku 1945 a jeho ročníky byly číslovány samostatně. K obnovení obou původních periodik došlo v roce 1946. Po roční pauze ve vydávání byly LF roku 1953 převedeny pod nově zřízený Kabinet pro studia řecká, římská a latinská při Československé akademii věd (dnešní Kabinet pro klasická studia Filosofického ústavu AV ČR) a spolu s tím bylo jako výraz změny ideologického zaměření časopisu zavedeno nové číslování ročníků, přičemž byla snížena periodicita na dvě čísla ročně. Od nového číslování redakce v roce 1962 upustila a roku 1965 byla periodicita opětovně zvýšena na čtyři čísla ročně; počínaje ročníkem 1992 vycházejí znovu čísla dvě (od roku 1994 ve formě dvojčísel) a k názvu časopisu je připojován paralelní titul Folia Philologica.
K nejvýznamnějším redaktorům v prvních desetiletích existence periodika patřili Jan Gebauer (1874–1905), Jan Kvíčala (1874–1886), Josef Král (1886–1905), František Groh (1899–1919), Jaroslav Vlček (1899–1919), Oldřich Hujer (1913–1942), Otakar Jiráni (1920–1933) a Bohumil Ryba (1930–1951). Následkem nucené výměny vydavatele a z ní vyplývající reorganizace LF v roce 1953 se vedoucím redaktorem stal nejprve Antonín Salač (1953–1961) a po jeho smrti Josef Hrabák (1961–1987); vedle nich působila na pozici tajemnice redakce, resp. výkonné redaktorky Růžena Dostálová-Jeništová (1953–1985). Po redakčních změnách na přelomu 80. a 90. let se dlouhodobým šéfredaktorem stal Martin Svatoš (od ročníku 1996). V letech 1928–1940 a 1949–1951 byla nedílnou součástí časopisu periodická příloha s názvem Hlídka archeologická, kterou redigoval A. Salač. Mezi roky 1957 a 1961 pak vycházela samostatně paginovaná příloha Eunomia, věnovaná drobnějším studiím publikovaným ve světových jazycích včetně latiny; v samotných LF začaly cizojazyčné studie (s výjimkou latiny) vycházet teprve v 60. letech. Periodikum se od počátku přednostně profiluje na široce pojatou klasickou filologii, paleobohemistiku, literární historii a historickou i srovnávací jazykovědu, k nimž postupně přibyla i latinská medievistika a neolatinistika.
Bádání o středověku v začátcích časopisu reprezentoval především Jan Gebauer studiemi o staročeštině a staročeských literárních památkách, četné texty zde publikovali také Václav Flajšhans (staročeština, Klaret), Josef Truhlář (částečné edice stč. děl) a Karel Novák (čeština Jana Husa). V meziválečné době byla středověká tematika zastoupena zejména studiemi Bohumila Ryby (středolatinská literatura, latinsko-české slovníkářství), Františka Michálka Bartoše (husitská literatura), Františka Šimka (kazatelské dílo Jana Rokycany) či nadále V. Flajšhanse. Poválečnou medievistiku reprezentují v první řadě Anežka Vidmanová (středolat. i stč. lit., zejm. Jan Hus) a Pavel Spunar (paleografie, kodikologie), nadále zde publikoval F. M. Bartoš a částečně i B. Ryba; z oblasti mediolatinistiky byli pravidelnými přispěvateli též Jaroslav Ludvíkovský, Oldřich Králík (oba bohemikální hagiografie), Dana Martínková, Helena Businská (terminologie) či v posledních desetiletích Hana Šedinová (slovník české středověké latiny, encyklopedie). Humanistickou literaturou se hojně zabývali Josef Hejnic, Jan Martínek či Anděla Fialová. Paleobohemistika je zastoupena zejména statěmi Emanuela Michálka a Igora Němce (oba staročeský slovník); četné studie zde publikoval rovněž Vladimír Kyas (biblické překlady), z oblasti staročeských literárních památek pak také Jaroslav Kolár, Emil Pražák či Eduard Petrů. Paleoslavistika je reprezentována studiemi Josefa Kurze a Ludmily Pacnerové.    – VÍCE

Digitalizace: Ročníky 1874–1993 byly digitalizovány Knihovnou Akademie věd ČR (1874–1887; 1888–1993); do ročníku 1949 jsou tyto kopie v Digitální knihovně volně dostupné, ostatní si lze prohlížet na počítačích v prostorách KNAV a Moravské zemské knihovny v Brně, s níž jsou skeny sdíleny. Devět ročníků z období 1931–1942 převedla do digitální podoby také Národní knihovna ČR a v Digitální knihovně je veřejně zpřístupnila MZK. Nezávisle na českém prostředí časopis až do ročníku 2008 (a mnohdy více různých exemplářů) digitalizoval Google. Jím pořízené kopie byly zařazeny jednak do Google Books, kde je však volně dostupných pouze prvních šest ročníků, jednak do HathiTrust Digital Library (1874–1886; neúplně 1887–2006), ve které si plné texty ročníků 1874–1922 lze prohlížet online za pomoci VPN klienta (zdarma a plně funkční je např. rozšíření hola! pro Google Chrome). Řada starších svazků byla zpřístupněna rovněž v Internet Archivu. V našem přehledu odkazujeme přednostně na Google Books a v případě ročníků tam volně nedostupných na Internet Archive. Ročníky 1–6 jsou volně přístupné také v mnichovské Digitale Bibliothek a první čtyři i v databázi Austrian Books Online, provozované Österreichische Nationalbibliothek ve Vídni; v níže uvedeném přehledu jednotlivě odkazujeme pouze na první ročník, jehož vídeňská kopie není v Google Books volně dostupná. V neposlední řadě převedl Google do digitální podoby exempláře LFP z let 1875–1881 uložené v Bodleian Libraries na Oxfordské univerzitě. Protože oxfordské skeny těchto ročníků zařazené do Google Books jsou zpravidla buď nepřístupné, nebo defektní, odkazujeme v našem přehledu vždy na web knihovny.
Nezávisle na českých institucích i Googlu digitalizovala více než 20 ročníků LFP a LF z období 1875–1923 Illinois University Library. Všechny její kopie byly začleněny do HathiTrust Digital Library; jednotlivě odkazujeme v našem přehledu pouze na ty, které jsou volně dostupné v Internet Archivu. Časopis je také zařazen do digitální knihovny JSTOR (1874–1886; od 1887), v níž jsou v digitalizované podobě dostupná veškerá vydaná čísla s výjimkou posledních ročníků, na které se vztahuje tříletá ochranná lhůta. Prohlížet si je lze buď po bezplatné registraci (v takovém případě je počet prohlížených čísel v rámci celé knihovny omezen na šest za měsíc a není dostupná možnost stažení textů v PDF), nebo po přihlášení prostřednictvím KNAV či jiné předplatitelské instituce; obsahy všech jednotlivých čísel (nikoli však souhrnné obsahy celých ročníků) jsou k dispozici bez omezení. V níže uvedeném přehledu odkazujeme na JSTOR pouze u ročníků, jež nejsou veřejně přístupné v Digitální knihovně, a u ročníku 47/1920, který v Digitální knihovně není kompletní. Dále jsou LF začleněny do databáze EBSCOhost Historical Abstracts with Full Text, v níž jsou k dispozici tisková PDF všech příspěvků otištěných od ročníku 2005 – v případě nových čísel vždy po uplynutí ochranné lhůty. Přístup do databáze je opět omezen na předplatitelské instituce (registrovaní čtenáři Národní knihovny ČR mohou využít tento odkaz).
Na internetových stránkách vydavatele jsou ke všem ročníkům LFP i LF k dispozici v naskenované podobě buď souhrnné obsahy (na ně níže odkazujeme v případech, kdy nejsou dostupné jinde), nebo obsahy jednotlivých čísel. Dále jsou zde uveřejněny abstrakty většiny studií vydaných od ročníku 2005, přičemž některé z těchto textů (počínaje ročníkem 2007) si lze stáhnout ve formě tiskových PDF. K vyhledávání příspěvků publikovaných v periodiku od roku 1961 je možné použít jednu z online databází tvořících Českou literární bibliografii, kterou provozuje Ústav pro českou literaturu AV ČR.    – VÍCE

Vydavatel: Filosofický ústav Akademie věd ČR – Kabinet pro klasická studia

Literatura: Milada HOMOLKOVÁ, Listy filologické, in: Nový encyklopedický slovník češtiny, edd. Petr Karlík – Marek Nekula – Jana Pleskalová, Praha 2016, s. 992–996 (dostupné též online); Emanuel MACEK, Listy filologické, in: Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce II/2, ed. Vladimír Forst, Praha 1993, s. 1190–1195; Martin SVATOŠ, Jednota i Listy jubilují – a co dál?, LF 116, 1993, s. 201–207